JIŘÍ VANDER: schopnost sebeocenění a sebeodměnění je základem dobrého time managementu

Máme za sebou téměř tři měsíce nouzového stavu. Ač se již aktuálně opatření rozvolňují, každého z nás aktuální situace mohla méně či více ovlivnit ať už v pracovním, tak i soukromém životě. Já jsem se začala věnovat činnostem, které jsem déle odkládala. Psací múza mě v tomto období políbila a já se obrátila na Mgr. Jiřího Vandera, DiS, PhD., jež je jedna z klíčových osob, která stojí za mým dvojím úspěchem, obhájením diplomových prací na FSS MUNI (ano, měl se mnou velkou trpělivost). Protože se psycholog Jiří Vander zabývá i time managementem a sebeřízením, spojení se současnou situací mi přišlo jako jedním z přínosných témat, které by mohly případně pomoci těm, kteří do této doby žili spíše uspěchanějším a hektičtějším stylem života a neměli tak tzv. čas pro sebe.

Na úvod bych se zeptala, zda-li si myslíte, z čeho měli lidé v počátku pandemie více strach? Jak moc se domníváte, že k tomuto stavu vedla média?

Ten prvotní strach je způsoben pocitem ohrožení, ale média tento pocit značně umocňují. Proto je důležitá určitá rovnováha a strategie ve sledování informací o vývoji krizové situace. Čím více času člověk sleduje zprávy a informace, tím více to u něj může vyvolávat pocit úzkosti, stresu, v krajním případě až paniky. Ona rovnováha a vyváženost je v tom, že si člověk naplánuje určitý denní režim, což je zvláště v době home office velmi důležité. Ideálně je důležité reflektovat tělesné, psychické, sociální a duchovní potřeby. Tělesnými potřebami míním sport, možnost jít si zaběhat, projít se do přírody, nebo si doma zacvičit s dětmi. Ale venkovní pohyb a pobyt v přírodě, zvláště nyní na jaře, když vše kvete a raší, je z hlediska posílení stability člověka lepší. Psychické potřeby je možné naplnit poslechem hudby, zhlédnutím oblíbeného, nebo nového filmu, četbou knih, na které jsme neměli čas, ale také je zde důležité zastavení se a přemýšlení, jak mohu obohatit svůj den, co mohu dělat, abych se cítil lépe a plánování činností, na které se mohu těšit. Sociální stránku je nyní těžší naplnit, neboť je omezen pohyb osob a jsme státními orgány vyzýváni k omezení návštěv a společenského kontaktu. Zde mohou pomoci moderní technologie (internet, telefon, sociální sítě), ale také vědomí, že situace nebude trvat věčně, že přijde doba, kdy bude lépe a kdy se zase budeme moci setkávat s přáteli a blízkými lidmi. Také je třeba reflektovat, že může v této oblasti zesílit tenze v rodinných vztazích. V Číně po ukončení karantény významně vzrostl v zasažených oblastech počet žádostí o rozvod. Zde je důležité dát si odstup, řešit konflikty nikoliv hned ve chvílích, kdy vznikly, ale s určitým odstupem, tzv. s chladnou hlavou. A zkusit se vcítit do partnera, partnerky a podívat se na problém, zdroj konfliktu jeho očima. Duchovní složku chápou mnozí lidé jako něco, co je určeno pouze věřícím lidem a ztotožňují ji s náboženstvím. Ale psychologové zde zahrnují otázky jako zabývání se smyslem života. Právě ono ohrožení a vybočení z běžného prožívání (ztráta práce, nutnost vyučovat děti doma, ztráta možnosti chození do kina, divadel), které nyní prožíváme, může vést k reflexi smyslu života, tj. toho, zda mé dosavadní směřování bylo v pořádku, nebo zda jsem na něco důležitého v životě nezapomněl, zda jsou ještě sny, které bych si chtěl naplnit a přemýšlení o tom, jak do života dostat zdroje, které by můj život mohly obohatit.

Aktuální situace, která s sebou nesla i vyžadování karanténních opatření, znamenala pro mnohé z nás i možnost být sam/a se sebou. Pro které jedince a jaký typ osobnosti tato situace mohla být výrazně zátěžová?

Pro lidi, kteří prostřednictvím různých aktivit (práce, škola, zábava) unikali před řešením určitého problému ve svém životě. Tito lidé nyní buď hledají jiné únikové strategie (např. různé typy závislostí nejen na drogách, alkoholu, ale také nadměrné využívání sociálních sítí), nebo v sobě naleznou sílu daný problém řešit. Čínský znak pro krizi je možné vyložit i jako šanci. Psychologové v tomto smyslu mluví o posttraumatickém růstu, tj. jednoduše řečeno, že překonaná bolest a utrpení může člověka obohatit. Buď si člověk může zoufat a rezignovat, nebo může vzít krizi, nemoc, bolest a utrpení jako příležitost – může si říct „já se jen tak lehce nepoddám“, „mě nedostanou“. A právě při překonávání překážek poznáme často naši vlastní sílu, odvahu a odolnost a také poznáme, o koho se můžeme nejvíce opřít. Ohroženými skupinami zde jsou také lidé, kteří trpí různými psychickými poruchami. Pro mnohé z nich je toto vybočení ze stereotypu, na který jsou zvyklí, velmi zátěžové a právě tito lidé potřebují vnímat a cítit, že na svou situaci nejsou sami, že jsou v okolí lidé, kteří jim mohou a chtějí pomoci.

Zejména pro starši osoby mohla být tato situace komplikovaná i proto, že např. neměli možnost být často se svou rodinou  – jak mohou svou situaci co nejlépe ovlivnit, krom vycházení ven – co jim může nejvíce pomoci při běžné denní rutině? Popř. třeba, jaké služby, o kterých ani nemusí jejich rodiny tušit, mohou pomoci? 

U seniorů je důležité, aby měli pocit, že existuje někdo, kdo je jim ochoten pomoci. Zde je důležitá všímavost okolí, sousedů, aby se zajímali, zda jsou v jejich okolí potřební lidé. Už jen projevený zájem a vědomí, že se o nich ví, může být pro tyto lidi významnou posilou. Velmi důležité jsou telefonáty, není-li možnost fyzického kontaktu, kdy můžeme dát seniorovi najevo, jak na něj myslíme, že je pro nás důležitý, jak se těšíme, až se budeme moci na delší dobu navštívit. Pokud mu chodíme nakupovat, můžeme mu koupit oblíbené jídlo, knihu od spisovatele, kterého má rád, nebo CD s oblíbenou hudbou. Velmi důležitá je pravidelnost těchto telefonátů a také naslouchání, aby senioři měli možnost vyjádřit své obavy, úzkosti, ale také je důležité hovořit o naději, o drobných radostech, které mohou dát alespoň na chvíli zapomenout na tíživou situaci.

Existují internetové stránky www.vsechnodobry.cz , které provozuje společnost Život 90 a které seniorům nabízejí možnost terapie, výpomoci, ale také tipy na cvičení, kulturu, hry a další nabídky. Existují také krizové linky pro seniory, např. krizová linka pro seniory, pečující o seniory a osoby v krizi organizace Elpida: 800 200 007 (denně od 8:00 do 20:00), psychologická péče a podpora pro seniory, sdružení Seniorem s radostí: 792 308 798, nebo poradenská linka pro lidi s demencí a jejich rodiny: 283 880 346.

Jelikož se zabýváte a vyučujete i na FSS MUNI BRNO předmět time management, pojďme se podívat i na toto téma – jak moc je důležité si při této izolaci od vnějších vlivů udržet time management? Co byste obecně doporučil v denním time-managementu dodržovat?

Time management je zde velmi důležitý. Je ale důležité si říct, o co se jedná. Laická představa může být, že jde o to stihnout v co nejkratším časovém úseku co nejvíce věcí. Představa, že time management je efektivní nakládání s časem, je pouze jednou z možných definicí. V posledních letech psychologové kladou stále větší důraz na kvalitu stráveného času. Je důležité mít jistý denní řád, rituály, činnosti, které člověka zabaví a které mu pomohou strukturovat jeho denní rytmus. Vždy když o time managementu přednáším, udivuji studenty tím, že důležitější než plánování povinností, je plánování přestávek a činností, které člověku udělají radost, které člověka „nabijí“ do další činnosti. Přednesu zde několik zásad, které je možné dodržovat:

• Mít denní rytmus nastaven tak, aby povinnosti byly prostřídány nějakou oblíbenou nebo tvořivou činností
• Snažit se neoblíbené věci udělat jako první (tyto činnosti máme tendenci odkládat), když je uděláme, „máme je z krku“, jsme na sebe hrdí, že jsme je zvládli, a můžeme se věnovat oblíbeným činnostem, které si dáme za odměnu
• Důležitá je práce s vlastní motivací a zabývání se prioritami. Co je nezbytně důležité, abych teď udělal? Je to opravdu důležité, nebo tento úkol mohu na někoho delegovat? Je také dobré si ony priority rozdělit dle významu a důležitosti. 1. záležitosti, které musím udělat ihned; 2. záležitosti, které jsou důležité, ale nejsou akutní; 3. záležitosti, které mohu odložit, nebo delegovat na někoho jiného;
• Je významné, aby se z odkládání nestal návyk, což je dnes velký problém (a psychologické poradenství v oblasti zvládání a terapie tzv. prokrastinace je svébytný obor, kterému se věnuji). Uvědomme si, že když něco odložíme na později, problém nevyřešíme, ale oddálíme, stejně jej budeme muset řešit a možná za tuto dobu naroste. Když se do řešení pustíme ihned, možná to bude zpočátku nepříjemné, ale budeme mít ze sebe dobrý pocit, že jsme to alespoň zkusili.

Skončím tuto odpověď tím, že navrhuji lidem, s nimiž pracuji, aby se zaměřili na hezké stránky svého prožívání. Mnoho lidí má tendenci vidět jen neúspěchy, bolesti a nepříjemnosti a velmi málo umí sama sebe ocenit, a právě schopnost sebeocenění a sebeodměnění je základem dobrého time managementu. Čím více budeme vidět to, co se nám povedlo, tím ochotněji se budeme „pouštět“ do dalších činností. A zde je také důležité nevzdávat se a zkoušet to i při neúspěších stále znovu, jak mi říkal můj tatínek: „Není ostuda spadnout, ale je ostuda zůstat ležet.“ Nebo: „Když máš vodu po pás, můžeš být rád, že ji nemáš po krk, a když ji máš po krk, můžeš být rád, že stojíš na pevné zemi a když ji máš nad hlavu, můžeš být vděčný za to, že umíš plavat.“ Psychologové již dávno zjistili, že vděčnost posiluje psychologickou stabilitu.   

Můžeme dopředu predikovat, zda-li naroste více lidí s psychickými problémy nebo nastane spíše pokles, i díky možnosti většího sdílení s ostatními – na druhé straně však tady je i riziko dlouhodobé izolace, která u některých osob může přinášet větší soustředění se na negativní věci. Dá se tak říct, obecně, jestli bude nárůst psychických problémů?

Nejsem sociolog, takže je pro mě těžké dělat celkové prognózy, ale z historie víme, že v krizových dobách je možné vidět dva extrémy. Za prvé je to hrdinství a obětavost lidí, kteří se snaží pomoci lidem ve svém okolí. A nejsou to jen lidé v tzv. první linii. Jsou to neznámí lidé, kteří poctivě dělají svou práci, doma se učí s dětmi a snaží se neztratit naději a lásku a dodávají odvahu druhým lidem, i když i pro ně je to situace nelehká. Za druhé jsou lidí, kteří se více či méně snaží využít situace ke svému prospěchu. Snaží se vydělat na lidském neštěstí, prodávají předražené roušky a dezinfekce, nebo to jsou „šmejdi“, kteří pod záminkou pomoci podepisují se seniory smlouvy na předraženou elektřinu. Je mi takových lidí líto, na základě své zkušenosti totiž souhlasím s psychologickými přístupy, které hovoří o tom, že neetické chování vede z dlouhodobého hlediska k psychickým potížím a duševní labilitě, nerovnováze.

V čem všem může ještě pro nás tato situace přinášet pozitiva, krom toho, že jsme zjistili, že naše společnost není až tak individualistická, ale že zde funguje obrovská vlna solidarity? Na co můžeme za tu dobu všechno přijít?

Jak jsem říkal výše, může nám tato situace přinést zastavení a zamyšlení se nad tím, jestli jsme v našich životech stavěli na tom důležitém. Uvědomíme si křehkost toho, co nám společnost dává a co v běžné situaci bereme jako samozřejmost – otevřené hranice, možnost shromažďování a cestování apod. Je důležité si uvědomit, že to jsou svobody, které je nutno bránit, které nejsou samozřejmé. A může nám současná situace přinést vědomí, že tu opravdovou svobodu máme uvnitř sebe samých, a tu nám nikdo nemůže vzít – svobodu rozhodovat se i v náročných životních situacích být odpovědnými lidmi, kteří jsou laskaví ve svých rodinách a kteří nesou dále dobrou zprávu o člověku, že žádná překážka nás nezlomí a že my si s ní navzdory všem nepříjemnostem poradíme.   

Foto: Pixabay.com, Lemurmu.cz