Týden pro wellbeing: Aby byla škola příjemným místem

Od prosince minulého roku působím v Krajském centru vzdělávání Plzeňského kraje. Oblast kariérového poradenství je pro mě takovým souhrnem všeho, co mám za sebou – v rámci oboru sociální práce a lidských zdrojů.

Teď ovšem přicházím i do kontaktu se školami a žáky/studenty. Vlastně si tím v hlavě rekapituluji, jaká byla má studentská léta a promítám si v hlavě, jak mi bylo. Co jsem prožívala na základní škole? Co jsem pociťovala, když jsem se připravovala na předměty? Z čeho jsem měla strach?

Epidemie Covid 19 a zvýšené nároky na péči o duševní zdraví dospívajících nám ukazují, že vedle rodiny je i školní prostředí něčím, co se může výrazně podílet na podpoře duševního zdraví. Vedle žáků do tohoto procesu vstupují samozřejmě i učitelé, jejichž sebepéče rovněž ovlivňuje celkové klima třídy a následně i atmosféru školy.

Ač to možná některým z nás nepřijde, protože už jsme ze školy pryč pár let, možná díky vzpomínkám na školní léta (ač nemusela třeba patřit k těm špatně stráveným) přijdeme na to, že nám ve školním prostředí mohly přece jen chybět předměty, na které bychom se těšily, nebo naopak, které nás nebavily a stresovaly. Vlastně mi až s odstupem došlo, že některé pozůstatky si s sebou můžeme odnášet i do našeho budoucího zaměstnání. Jen si jej odchodit, přetrpět, zatnout zuby, poslouchat, plnit zadané úkoly zadané osnovami a vydřít si dobré známky (v zaměstnání vysněnou kariéru), která vás v závěru nebude vůbec těšit, protože s ní budete mít jen spojené odříkání, stres a nevolnosti.

Pro koho byly hodiny tělesné výchovy neoblíbené? Pro mě třeba ano. Tím nechci říct, že by mě nebavily veškeré fyzické aktivity, ale byla jsem zkrátka víc vytrvalostní typ než týmový hráč, kterého by bavilo vyhrávat. Chyběl mi v tom všem prvek, který by mě přiměl si to vše užít bez toho, aniž bych myslela na nutnou výhru. Otázka však zní, zda-li by neměl být pohyb a tělesná aktivita spíše něčím, co by se mělo stát přirozenou součástí celého dne ve školním prostředí? Co by mělo odrážet i fyzické potřeby mimo osnovy tělesné výchovy? Nechybí nám v tom všem i relaxační prvky? Co takové místo, kde by se mohli žáci samovolně protáhnout? Není možnost, aby i výuka mohla částečně probíhat v jiném prostředí školy, kde mohou být žáci třeba i na vzduchu? 

Do školy vstupujeme z našeho rodinného prostředí, které je dalším významným prvkem formuje a přináší do školního prostředí řadu dalších proměnných. Jsou to dvě spojené nádoby. Pokud se ve školním prostředí cítíme se bezpečně, pak se nám i lépe učí, jsme pozorní a koncentrovaní. Nové informace si ukládáme lépe a dokážeme je následně využít i v různých školních projektech nebo si je i předávat v mezitýmové spolupráci. 

Paradoxní je, že někdy si pamatujeme více ty situace, kdy nám bylo hůře, byli jsme potrestáni, nebo za něco pokáráni. To si s sebou mohou žáci odnášet napříč středoškolským vzděláváním, přes vysokoškolská studia až do svého pracovního života. Jsme tak nastavení, že si spíše ukládáme to, co se nám nepovedlo a co se nám nepodařilo, než to, že se nám cestou k našemu cíli podařily i další věci, které nás mohou zavést jinam. Podpůrné prostředí ve vzdělávání se samozřejmě může orientovat na prožívání těch méně pozitivních emocí. Měli bychom si ale odnést, že i z neúspěchů se dá poučit. Že ne s každým vždy vyjdeme (v rámci kolektivu), ale můžeme se respektovat. Podpora stabilního prožívání emocí ve školním prostředí vede k eliminaci stresu, napětí a lepšímu vztahu mezi pedagogem a žáky, a tím i většímu pocitu sounáležitosti.

Už ve školním prostředí se významně formují mezilidské vztahy a sociální skupiny, do kterých patříme. Důležitým pilířem podpůrného školního prostředí je i podpora fungujících vztahů. Mezi žáky, i mezi žáky a pedagogy. Vzorem pro žáky jsou i zdravé vztahy mezi pedagogy. Podporu těchto vztahů stojí na vytvoření bezpečného prostředí a prostorem pro empatii, ventilaci toho, co žáky může tížit v souvislosti s výukou nebo jejich fungováním v instituci, kde tráví podstatnou část jeho života. Ve zdravém prostředí cítíme větší důvěru i sami v sebe a nebojíme se vstupovat do dalších sociálních skupin. To vše podporuje i naši “networkingovou” dovednost, která je i v budoucím životě tak nezbytná pro to, abychom se neustále učili.

Škola by měla být podpůrnou institucí, která by nám, podle mě, neměla vštěpit jen potřebné znalosti a hodnoty, ale i připravenost na život a posílení jejich rezilience. I to, že v průběhu vzdělávání chybujeme má posílit naši schopnost se z chyb poučit a orientovat se na své silné stránky, kterých můžeme v průběhu studentského i dalšího života využít, abychom mohli přirozeně čelit dalším životním výzvám. Podpora duševního zdraví představuje i podporu žáků, kteří potenciálně mohou být depresemi, úzkostmi nebo jinými problémy, být ohroženi, a to i v rámci kolektivu. Pokud bude školní prostředí reagovat na podporu psychického zdraví proaktivně, snáze vytvoří i důvěrné prostředí pro sdílení, byť i třeba citlivějších záležitostí. 

Na jeden konkrétní vzdělávací program bychom vás v rámci tohoto Týdne pro wellbeing chtěli pozvat do Krajského vzdělávacího centra v Plzni (dále KCV). Krajské centrum vzdělávání, které je součástí Asociace krajských vzdělávacích zařízení, staví na myšlence, že wellbeing je významným pilířem v oblasti duševního zdraví, které by se nemělo opomíjet ani ve školním prostředí. Účastníci události, kterou organizuje KCV, porozumí tomuto tématu ve škole a způsobům jeho naplňování. Odnesou si nejen zmapované zdroje, které v jejich škole mohou podporovat wellbeing žáků a učitelů, ale také už mohou odcházet s plánem kroků k jejich podpoře a rozvoji.

Pro více informací nezapomeňte sledovat událost a pozvěte také přátele a známé, kterých se témata mohou týkat.  

Nezapomeňte si také registrovat co nejdříve svou účast na konferenci, pokud vás téma wellbeingu ve vzdělávání zajímá do hloubky.

Počet míst je omezen!

Foto: www.wellbeingveskole.cz.